SLOVENKA TÉMĚŘ PŘIŠLA O ŽIVOT, ALE TO JI NAUČILO, JAK SPRÁVNĚ ŽÍT: VŠEM ŽENÁM ODKAZUJE TOTO!

Denně se vyčerpáváme v nesmyslných bojích o,, pravdu “, předáváme se stresu a v absolutním křeči plníme tisíce úkolů, abychom vyhověli světu. Zdá se, že vše běží jaksi rychleji a pokud toužíme dohnat čas, dochází nám dech.

Miliony malicherností, strachů, myšlenek pochmurných odstínů a slov, což nikomu nic neříkají. Namísto skutečného života. RadostiPozitivity zakrývající všechny tmavá místa naší mysli. Slov, což zazní i v hluku zbytečných informací.


Často si to ani neuvědomujeme, myslíme si, že máme čas. Že musíme stihnout to nebotamto a skutečně důležité věci odkládáme na později, nebo vlastně na nikdy Úporně sesnažíme přesvědčit svět, že máme hodnotu, že jsme téměř dokonalí. Hlavně fyzicky. Přitomtomu ani sami nevěřímeSTOPKA pro nás neexistuje, protože kolotoč života nejde zastavit a bohužel na vypínač často sahají až nežádané okolnosti.

29-letá Zuzana z okresu Partizánske začátkem loňského roku takové ultimátum s výrazně červeným nápisem STOP dostala. A nebylo to vůbec jednoduché. ,, Nejtěžší okamžik mého života nastal, když mi počátkem roku 2015 lékařka oznámila diagnózu myelodysplastický syndrom (MDS). Je to onemocnění krvetvorby způsobené mutací kmenových krvetvorných buněk, která vede k tvorbě patologického klonu buněk jedné nebo více krevních řad. Toto onemocnění se dá vyléčit pouze transplantací kostní dřeně nebo transplantací krvetvorných buněk. V práci i doma neustálý shon a stres mé diagnóze jen přidali, a tak se zvrhla poměrně rychle na akutní myeloidní (myeloidní) leukémii (AML) sekundární. Stalo se tak zhruba 4-5 měsíců po stanovení diagnózy MDS, což byl velmi rychlý progres. V červnu následovala hospitalizace a 7-denní chemoterapie. Z původně plánovaných 4 až 5 týdnů jsem v nemocnici od konce června 2015 strávila nekonečných, těžkých 9 týdnů v nejžhavějším létě jaké, kdy bylo. Nikdy nezapomenu na slova pana primáře, který mi v den mého odjezdu z nemocnice (19.8.2015) oznámil, že mi už nemají jak pomoci, udělali vše, co se dalo, ale na žádnou léčbu mé tělo nereaguje a lépe mi bude doma, v domácím prostředí….

Pokračovanie článku na druhej strane…